Pokud někdy existovalo jedno z nejstarších používaných koření, potom je to zcela určitě kmín, který se využíval již v období starověku. Samozřejmě toto koření lze na světě nalézt v mnoha odrůdách, a jednou z nejznámějších je poté kmín římský. Jak už napovídá sám název, měl svůj domov právě v Římě, ale také Egyptě nebo Řecku. Totéž lze ale říci o kmínu standardním, který z těchto oblastí také pochází. Oba typy však mají poměrně jiný základ, a tak se ten římský od běžného kmínu, který je používaný u nás, poměrně liší.
Na co se využívá?
Onen náš kmín, jak ho většina z nás zná, má místo i v tuzemských kuchyních, a to odnepaměti. Rozhodně ho nelze považovat za nijak vzácné koření, jelikož už v oblasti staročeské kuchyně byl velmi vyhledávanou přísadou do celé řady pokrmů. Velmi oblíbená je především jako základ různých omáček, kam odnepaměti patří. Stejně tak si ale málokdo dokáže představit vařené brambory, kam se špetka kmínu také vloží. Doslova nezbytností je potom kmín v případě pečení chleba, kde je jedním z nejzákladnějších koření, které dodává chlebu onu chuť, kterou má. Stejně tak oblíbené je ale i pečení mas, kdy se využívá hlavně u hovězích, vepřových, ale také při pečení zvěřiny. I zde dokáže dodat masu skutečně neobyčejnou a nenapodobitelnou chuť, ale samozřejmě i charakteristickou vůni.
Dříve byl považován za planou rostlinu
Velký vliv na jeho rozšíření má i to, že byl v minulosti považován za planou rostlinu, ale až později se začal pěstovat právě za účelem použití ve formě kořenící směsi. Kmín však nebyl používán výhradně za koření vhodné ke zlepšení chuti, ale byl využíván také na to, aby bylo lidem uleveno od mnohých žaludečních obtíží, a stejně tak jim pomohl také v případě nechutenství, nebo v případě nadýmání. Tyto účinky tak konzumací pokrmů s kmínem může využívat každý z nás, pokud ho jako koření využije.